Povídka: Vánoční kapři na přechodu
Ahoj Frndy
Dneska bych vám místo článků a receptů sepsal jeden krátký, ale přesto krásný příběh, který se stal mému dědečkovi. Doufám, že by se na mě nezlobil, kdyby věděl, že o něm hodlám psát. Každopádně, to že jsou u nás každý rok opravdu veselé Vánoce, jsem vám už jednou psal. Jeden z nejvtipnějších okamžiků Vánoc je přenášení Vánočního stromečku, který u nás nosí ježíšek. O tom si můžete přečíst kliknutím TADY
Můj děda žil celý život ne vsi, nedaleko malého města Týn nad Vltavou, kde byl něco jako místní celebrita. Ono kdo tam vlastně není. Malé město a všichni se prostě znají. Kór, když děda pracovával asi milion let v nějvětší firmě, kde pracovalo půl města.
Jednou, takhle pár dní před Vánocemi, vyjel děda po práci do města, pro Vánoční kapry. Tenkrát kupoval děda hned tři. Dojel tedy před tehdy jediný obchod ve městě, kterým byla Jednota, před kterým prodávali kapry. Děda si kapry vybral, nacpal si je do igelitové tašky a vyrazil od obchodu směrem k nejfrekventovanějšímu přechodu a semaforu ve městě. Padla zelená, děda vyšel přes přechod a co čert nechtěl, taška se roztrhla.
Jak už jsem psal, tak Týn je malé město, kde se většina lidí moc dobře zná. A v době, kdy se tohle stalo se opravdu znali všichni. Můj děda lovil kluzké kapry na silnici hodně dlouho. Dokonce tak dlouho, že někteří lidé vylézali z aut. Ovšem ne proto, aby někdo dědovi pomohl, ale proto, aby se zasmál.
Takže ponaučení z tohoto příběhu zní: Nenoste kapry v igelitce, ať nebrzdíte provoz.