Sloupek (19): Stáří
Dovádět na parketu celou noc, poznávat stále nové lidi, domů chodit až v pozdních (brzkých) ranních hodinách, z párty jít rovnou do práce. Je to prima, ale tak trochu jsem zjistil, že jen do určitého věku. Přijde chvíle, kdy takovejm mejdanům odzvoní. Vítám vás na svém blogu, při čtení pravidelného čtvrtečního sloupku.
Nuže, jak bych tohle téma pojmul. Kde bych měl začít. Ano, vzpomínám si na svoje divoká léta, kdy jsem vymetal jednu diskotéku za druhou. Vyrážel klidně do klubů v cizích městech a pak opilej, politej pivem (nevím, kdo vymyslel, že ho po sobě budeme prskat brčkem) a trošku víc smradlavej s kamarádkama přespával u benzínky na kartonech u popelnice (Fakt neprozradím, že to byla Helča). Stopoval opilej auta, abych se dostal domů dřív, než se někdo dozví, že jsem někde, kde vlastně být vůbec nemám. Když jsem se někde objevil, vždycky jsem si udělal takovou tu vtipnou ostudu. Například předtancovávání a to nejlépe na vyvýšených místech, abych byl patřičně viděn ze všech stran, načež si mé kreace mnohdy lidé natáčeli na telefony. Ano takových ostudných vzpomínek je mnoho. A věřím, že každý takové vzpomínky, někde pohřbené hluboko ve své mysli, najde. U mě třeba ta z tohoto pondělka, kdy jsem se krapánek opil (podotýkám, že po dlouhé době). Nicméně se mi trošku druhý den ráno párkrát otočil žaludek a celý den jsem hledal prášky na bolest hlavy a přemýšlel, jak se z té opilosti dostat co nejrychleji, abych byl použitelný v práci. A zjistil jsem celkem šokující věc. Že buď jsem prostě už na takový mejdla starej, nebo jsem třeba dospěl do stádia, kdy mé pubertální já konečně opouští skořápku a tohle jsou poslední doznělky, které mému dospělému já nedělají dobře (Samozřejmě se přikláním ke druhé variantě.)
A teď prostě nevím. Já se staře necítím, ale je pravda, že to bude už jen horší? Že moje tělo je prostě už mimo kurz? Sepsal jsem si pár takových zvláštních věcí, které se u mě čím dál více projevují. Nejdřív jsem z toho byl šokovaný a snažil se tomu nevěřit. Celkem rychle jsem zjistil, že to asi budu muset přimout a vyrovnat se s tím.
⦁ Než si vyberu bar, kam mám namířeno, tak zjišťuji, jak moc nahlas tam hraje hudba, zda není moc hlučná, dá se tam sedět a povídat s přáteli
⦁ Když už vyrazím na tu hlasitou hudbu, tak se na parket moc necpu, páč mi vadí když do mě lidi strkají a mám strach, abych nebyl politý alkoholem
⦁ Když si pro daný večer zvolím pití vína, tak piju jen to a nemíchám to s jiným alkoholem.
⦁ Dost často (poslední dobou furt) si připadám na mejdanech tak trochu (nechci použít to slovo) STAŘE.
⦁ Když vyrazím s holkama do baru (né že by se to stávalo často), neřeším, kde jsem všude minolou noc zvracel, ale řeším, jak mě strašně štve moje práce a jak jejich děti rostou.
⦁ Začínám mít problémy s výběrem z nápojového lístku
⦁ Už nejsem schopný jít z párty rovnou do práce
⦁ Většinou právě kvůli práci odcházím domů
⦁ Když hned ráno, po tom co jsem se minulou noc rozšoupnul a vypil tři piva, hledám prášky na bolesti hlavy
⦁ Když se náhodou v sobotu rozšoupnu, léčím se ještě v úterý
Nicméně by jste mi mohli třeba napsat nějakou hezkou zrávu, že to není stáří a že to třeba přejde. A vím, že si to nalhávám, ale nechci propadnout zase další depce, takže klidně můžete lhát (ale abych to nevěděl). A samozřejmě mi můžete napsat, jestli to máte taky tak.
Nuže pokud jste dočetli až sem, tak vám gratuluji. Další můj dechberoucí sloupek vyjde příští čtvrtek. Pokud se vám tenhle líbil, tak dejte klidě palec hore, sdílejte na těch sociálních sítích, který už mě taky tam moc neberou a všem říkejte, že jsem skvělej mladej blogger, kterej frčí. Pa Frndy.