Článek: Jízda metrem
Nesnáším jízdu metrem. A zase tu jsem. Asi tak jako většina Pražanů, preferuji raději jízdu nad zemí. Nevím proč tomu tak je. Hlavně v těchto horkých letních dnech je metro velmi příjemné. Jediné pozitivum, které mám na metru jsou nerušené chvíle vnějších vlivů. Teď tedy mluvím o telefonu, který „bohudík“ nechytá v metru signál, a já si v klidu mohu číst knihu. Ano i přes to, že jízdu metrem nesnáším, absolvuji ji každý den. Nedávno jsem se bavil o metru se svým kamarádem, který taktéž jízdu metrem nemá rád a napadlo mě o metru napsat pár řádek. možná to je nesmysl, možná také ne. Znám mnoho lidí, kteří metrem nikdy nejeli. A znám i některé takové, kteří žijí v Praze od malička a jízdě metrem se zdárně vyhýbají. A pak jsou tací, stejně jako já, kteří jízdu metrem absolvují denně. Pravdou je, že už pak vše děláte automaticky a ničeho si takřka nevšímáte. Kolikrát ani netušíte do jaké stanice má spoj zrovna namířeno a chvíli se bojíte, že jste přejeli o pár stanic dál, aniž by jste si toho všimli. V tu chvíli se vám v hlavě honí divoké myšlenky o tom, jak se dostanete do svého cíle, protože máte vypočítaný každý další navazující spoj. Když ovšem dorazíte do stanice, zjistíte, že panikaříte zbytečně a jste tři stanice od té, kde potřebujete vylézt.
Já svou jízdu metrem většinou absolvuji v odpoledních hodinách. V tuhle hodinu tu povětšinou potkávám turisty s obřími kufry a zavazadly. Nic zvláštního. Sem tam potkáte nějakého toho úředníka, který zjistil, že po Praze je lepší jezdit sockou, než autem, a který neustále sleduje čas na hodinkách, aby stihnul svojí, co já vím, schůzku? Nebo vyzvednout děti ve školce? Vtipnější je vyrazit metrem v ranních a dopoledních hodinách. Hned brzy po ránu jsou cetující, dle mého názoru, nejvtipnější. (Já ovšem nejsem jiný, pokud vyrážím ráno) Když jedete hned z rána, všimněte si, jak jsou lidé ještě celý zmačkaní, jak papír od sekaný. Cestování je v brzkých hodinách celkem poklidné. Lidé jsou bez nálady, většinou mlčí a podřimují. Nikdo celkem nikam ještě nepospíchá. Těm říkám „zmačkaní.“
Když ovšem jedete dopoledne. Například kolem osmé, deváté, lidí v metru přibývá. Těm říkám „protivní a uspěchaní.“ Ano lidé jsou v tom největším spěchu. Pokud nepatříte mezi hbité jedince, můžete čekat, že vás nejednou někdo srazí na schodech, či přímo v metru. Všichni se mačkají a nikdo neumí říkat s dovolením, ani pardon. Jelikož už v těchto hodinách vyšlo nové vydání deníku Metro, vidíte povětšinou místo těch protivných obličejů titulky novin, za kterými se ty ksichty schovávají. „Protivní a uspěchaní“
Samozřejmě se s těmito oběma typy setkáte po celý den, ale přes den je moc nejsem schopný vnímat, neboť to přebijí turisté. Také nezapomínejte, že v metru platí dva zákony! Jeden platí, že na schodech se stojí vpravo, levá část eskalátoru je pro ty uspěchaný. A ten druhý platí přímo v soupravě. A to je zákon zvednutý prdele. Jakmile se jednou zvednete, o své místo většinou přicházíte. Ovšem pozor. Tato pravidla večer celkem padají. Večer je jízda metrem také zajímavá. Mísí se tu opět spáči, i protivní a přibývají uvolnění a pod vlivem. Je to někdy zajímavé poslouchat a pozorovat. Lidé si při čekání na metro sedají i na zem, v metru je slyšet uvolněný smích i chrápání. Nejednou jsem tam navázal kontakt se spoustou lidí.
Co bych závěrem chtěl říct? Vlastně ani nevím. Ač je jízda metrem někdy opravdu zajímavá a zábavná, já si jí nikdy neoblíbím.