Sloupek (14)
Neustále máme pocit, že nám něco schází, i když máme úplně všechno.
Důchodci šetří peníze na ,,kdyby něco“. Na kremace a rakve, narozeniny dětem a svatby vnoučatům. Mladí lidé odkládají založení rodiny na neurčito. Na dobu, až budou mít peníze, kariéru, byt, nebo dům a procestovanou půlku světa.
Když jsme mladí, máme chuť si užívat života, bavit se co to jde, kdekoliv a kdykoliv. Mladí toužíme po cestování a máme v hlavě pořád své sny. Co nám ovšem chybí jsou peníze. Když zestárneme, máme peníze, ale čas a chuť zmizí. Honíme se za penězi, abychom získali svobodu, kterou přitom tou honbou ztrácíme. A zapomínáme na to, že netrpíme pouze my, ale i naši nejbližší. Najednou totiž nemáme čas na to, dávat jim to nejdůležitější – naší lásku a čas.
Lidé chodí meditovat a relaxovat do parků, aby se zbavili stresu, ovšem do té doby, než se cestou domů nezastaví v obchodě a ve frontě na zaplacení nervózně přešlapují, protože strašně spěchají. Jíme zdravě, nebo se o to strašně rádi pokoušíme, abychom se cítili dobře. Nejraději to cpeme všem ostatním a pak se doma cpeme čipsama, čokoládou a zmrzlinou. V létě když je horko, stěžujeme si a těšíme se na zimu. V zimě si stěžujeme, že je zima a těšíme se na léto. Když v dubnu sleze na horách sníh, nadáváme, že byla krátká zimní sezóna, nejraději bychom totiž asi lyžovali do července. V srpnu si pak stěžujeme, že kvete voda a sluníčko už tolik nehřeje. To bychom se totiž nejraději koupali a opalovali se až do listopadu. Buď hodně prší, nebo je hodně sucho, což znamená vždy špatnou úrodu a zdražování. Politici se hádají, zda zvednou mzdy o stovku, nebo raději zvednou dph a náš kolotoč honění se za penězi nikdy nekončí. Ale je to život. Život, který jsme sami takhle přijali a neumíme ho žít tak, abychom byli spokojení.
Neberme tedy ten život tak vážně. Nepřemýšlejme zbytečně o věcech. Neřešme cizí lidské životy a snažme se naplnit ty vlastní. Poslouchejme svá srdce, dělejme dobré skutky a někdy šílená rozhodnutí. To jsou totiž ta, která si budeme nejlépe pamatovat. Žijme tak, abychom opravdu cítili, že žijeme. Občas hledejme ve svém životě právě ty paradoxy, nad kterými, se zamyslíme, nebo posmějeme. Možná obojí. Protože obojí má něco do sebe.