Sloupek (69): Kočičí táta

 

Poslední sloupek tohodle roku. Nazdar FRNDY! Nevim jak vám, ale mě docela to tejdenní psaní sloupků chybí. Možná se po novém roce polepšim a vrátím to do starejch kolejí. 😀

To o čem vám chci dneska psát je to, jak jsem se stal dvojnásobným kočičím tátou. Psali jste mi na Instagramu, že bych o tom mohl napsat. A že jsem si dal na čas co?

Už jsou to skoro dva měsíce, co jsem si pořídil malýho kocoura. Jistě všichni znáte mojí kočku Gaguš, kterou mám už pět let. Když jsem si Gaguš přinesl domu, tak jsem vždycky řikal, že jinou kočku, ani další jiný zvíře už nechci. A ejhle? Nějak se mi asi zastesklo po tý výchově. 😀

 

Gaguška byla malej siroteček, kterej ke mě přiběhnul, když jsem šel z hospody a nějaká pani na mě volala, ať si jí vezmu. Vzal jsem si Gaguš pod bundu a byla moje. S Gaguškou to bylo jednoduchý, protože byla už od malička klidná a vlastně je klidná pořád. Kdyby jste přišli ke mě na návštěvu, tak uvidíte Gagušku většinu času spát. Co vám budu povídat. Gaguška je prostě kočka, kterou by si přál každej. Nic neškrabe, neničí kytky, nedělá bordel, neni otravná a pořád spí. Nevim ale co se ve mě pohlo, že jsem měl tak božskej nápad, pořídit si Božíka. Jo to je jméno nového přírustku.

 

 

Božík je jméno, který vybrala ségra. A to z toho důvodu, že když jsem si vždycky choval tohle kotě u babičky, tak bylo prostě BOŽÍ! A protože jsem to pořád řikal, jak je Božík boží, tak mu to zůstalo. Když se choval, tak se jevil, jako totální zlatíčko. Druhá Gaguš, řikal jsem si. A víte co? Ten malej hajzlík to na mě pěkně nahrál.

 

1. Kytky

Já jsem velkej milovník kytek. Každý léto mi kvete balkón všemožnejma kytkama a to samý platí o pokojových rostlinách, který momentálně nemám kam už dávat. Ale ne na dlouho. Milej Božík se už postaral o dvě kytky, který zdárně zahubil a další tři, který jsem měl ve vodě na zakořenění, jsou v takovým stavu, že si myslím, že ani ta nejlepší péče je nevzpruží.

 

2.Postel

Ještě než jsem si vzal Božíka, byla postel moje a Gagušky. I když mi občas zalehla celej polštář, tak jsme se vždycky nějak na posteli pobouchali. Teď už postel neni moje, ale hlavně koček. Jak Božík, tak Gaguš mi musí spát těsně u hlavy. Božík někdy dokonce na hlavě, jindy se mi omotá kolem krku, jako šála. A to že ho odendám, není překážka. Lehne si znovu tak, jak mu to vyhovuje. A to by nebylo to nejhorší. Když se totiž Božík s Gaguš neshodnou, tak se moje hlava ocitá uprostřed bitevního pole. A jak jistě víte, ve válce je protivníkovi jedno, jestli je den, či noc.

 

3.Můj notebook

Božíkovi je celkem jedno, že třeba pracuju u počítače. Jelikož pochybuju o tom, že je to kočka. Vlastně si myslím, že je to napůl blázen a napůl ďábel. Po celém bytě lítá jako pominutej, tak že ho vlastně nedokážete sledovat. Kam se hrabe Formule 1. A tak se občas stane, že se mi najednou Božík zjeví u notebooku, skočí mi na klávesnici, vylije mi na něj kafe, schodí mi ho ze stolu, zaklapne mi ho…Nic neobvyklýho, co by vás mělo nasrat.

 

4. Dotěrnost

Ano přesně taková ta, když něco dělám. Něco hodně důležitýho, na co se potřebuju soustředit. V takovou chvíli mám božíka na zádech, na rameni, na hlavě, na klíně, zakousnutýho v noze, nebo uchu, či ruce. A když si ho nevšimnu, tak nastrčí klidně svůj zadek přímo před můj obličej.

 

5. Voyer

Sleduje mě. Vim, že se dívá. Když spim, když se sprchuju, když kadim, když vařim. A kdyby se jen díval. Sleduje mě. Gaguška se pronásledování mě na každém kroku, odnaučila. Božíka mám stále pod nohama. Když se zavřu na záchodě. Dožaduje se otevření dveří, dunivými ranami. V takovou chvíli to vypadá, že si snad to kotě obulo glády a kope do dveří.

 

6. Smečka

Dokud byla Gaguš sama, nekula pikle. Občas se s Božíkem nesnáší a rvou se spolu. Jindy spolu táhnou za jeden provaz. A to tak, že kam Božík nevyskočí, vyskočí Gaguš, která z daného místa háže dolu věci Božíkovi. Nevim, zda to dělá proto, aby si měl s čím hrát, nebo aby mě společnýma silama nasrali. Většinou Gaguška zvolí tu nejvíc chrastící věc a pokaždý takový kousky provádí v noci.

 

 

No nic, asi by toho byla spousta, co bych vám mohl napsat. Třeba o vytírání a zametání. To je totiž s Božíkem taky nemožný. Nechám si to ale třeba zase na jindy. Třeba až budu psát o tom, jak nemůžu věšet Vánoční ozdobi na stromeček moc nízko a tak. Mějte se krásně Frndy. P.S.: Milujte kočky…i když jsou občas na zabití, tak jsou přece jen BOŽÍ! <3

 

 

 

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *