Sloupek (68): Dušičky

Ahoj Frndy. Po měsíci se vám zase hlásím s novým sloupkem. Původně jsem chtěl psát o mém novém přírustku do rodiny, ale na poslední chvilku jsem to změnil. Protože mi tak nějak došlo, že jsou vlastně dušičky, tak jsem se rozhodl napsat o nich.

Rok co rok jsou pro mě dušičky důležitým obdobím. Možná proto, že si pokaždé sednu a nemyslím na nic. Zapálím svíčku za svého dědu, mlčím a vzpomínám na něj. A nejen na něj. Myslím na všechny, kteří nás opustili. Památka zesnulých je pro mě jeden z nejkrásnějších dnů a tradic, které u nás máme. Ztráta blízkého člověka, je vždy bolestivá událost v našich životech. O to krásnější je ovšem to, když si alespoň v tento den, na své zesnulé blízké, na ty, kteří nám zústávají v našich srdcích, vzpomenout. A pokud si řikáte, že nemáte nikoho, koho jste ve svém životě ztratili, tak jen zapalte svíčku jen z úcty.

Proč vám tohle vlastně píšu. Důvod je jednoduchý. Já byl od svojí babičky a dědečka vychovaný tak, abych tento den uctil. Vždycky jsme jezdli společně na hřbitov a nejen na dušičky, se starali o hrob. A je to krásná tradice.

Možná se teď budu mýlit, ale když vidím rok co rok přibývajících lidí, kteří slaví Halloween a pak neslyším od nikoho, že by uctil památku zesnulých, mi trošku vadí. Neříkám, že mi vadí Halloween, ale vadí mi to, že pro samý Halloween zapomínají lidé na ty naše tradice. Spousta lidí ani neví, že nějaký den památky zesnulých je. Podle mě je to veliká škoda.

No nic. Tenhle sloupek nebude nijak dlouhej. Závěrem vám jen napíšu, aby jste si v pátek vzpomněli a zapálili si svíčku alespoň doma. Mějte se krásně.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *