Sloupek (59): Bouračka

Nazdárek Frndy.

Tak Vám zase přeju krásnej čtvrtek. Dneska mi to dalo hodně úsilí ze sebe něco vyžvejknout. Zase jsem měl totiž trochu nutkání pověsit blogeřinu na hřebík, páč mi nevyšla spolupráce s Déemkem, což znamená, že si musim koupit deodorant za svoje. No a hlavně mi připadá, že se mi tenhle tejden nic nedaří a kromě houpání v síti, mi na nic jinýho nezbejvá čas.

V úterý jsem vyrazil na gyndu. Teda jako doprovod se svojí ségrou. VSUVKA: Příští tejden už vám snad budu psát jako novopečenej strejda! No takže jsme měli namířeno na tu gyndu a představte si, co se nám stalo při zpáteční cestě. Bouračka! Ale klídeček, nic se mi nestalo. Jo a ségře ani mimču taky ne 😀

Při zpáteční cestě jsem nutně potřeboval do KFC, takže vlastně za všechno můžu já. A když jsme projížděli parkovištěm, tak nás naboural pán, který z parkoviště vycouvával. Co vám budu povídat,, bylo to drámo. Auto se s náma zatřáslo a rozhoupalo, adrenalin v kvi stoupnul. Nebudu vám popisovat, co a jak se stalo. Vlastně se nic nestalo. Ségra má na autě odřený celý bok a pán má na zadku ďolík. Jistě že na zadku auta.

Nedovedete si ovšem představit výraz pána, který nás naboural, když zjistil, že napálil do auta, ve kterym je těhotná ženská. Pán měl snad smrt v očích, několikrát se omlouval a ujišťoval se, jestli je moje ségra v pohodě. Trochu jsem si myslel, že z KFC vyrazíme rovnou do porodnice. Sestra by dokonce byla ráda, kdyby porod měla za sebou, takže se na pána smála a ujistila ho, že je všechno v pořádku a že doufá, že jí vyděsil natolik, že Ema pujde ven. Pán dal ségře pětistovku za škodu, i když si myslim, že kdyby řekla, že je to málo, tak jí snad dá celou svojí vejplatu, dle jeho vyděšení. Trochu mě mrzí, že jsme si od pána nevzali vizitku, aby jsme mu mohli dát vědět, že se poro nevydařil.

Co z toho všeho ovšem vyplívá je to, že i když se porod toule situací neurychlil, tak mi pán zvednul natolik náladu, že se směju ještě teď.Taky z toho ovšem vyplívá i to, že né každá nehoda může skončit takhle lehce, takže bych na vás chtěl apelovat, aby jste jezdili opatrně. Samozřejmě můžete být sebevíc opatrní a nehodaa se taky stane, ale i tak dávejte prosím pozor. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli ostatním. A poslední věc, kterou mám na srdci, je úsměv. Buďte prosím alespoň trochu milý a usměvavý. Pán, který do nás ťuknul byl sice vyděšený, ale taky se pak usmíval a byl milý, stejně tak jako my. A vyplatilo se to. Myslím, že i my i pán odjížděl z parkoviště s úsměvem na tváři, i když jsme měli trochu poškrabaný auta.

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *