Sloupek (37): Vážím si tě

Ahoj Frndy, Frnďáci a Viktore. Vítám vás u dnešního sloupku. Doufám, že jste přežili všichni včerejšího Valentýna. Tak nějak jsem docela rád, že jsem singl.

Dnešní sloupek bych chtěl opět věnovat přátelství. Jednou už jsem vám o přátelství psal. Bylo to o mých kamarádkách Hance a Helče. O kamarádkách, které znám od dětství. Dneska bych vám ale chtěl napsat o jiné kamarádce. V našich životech existuje spousta přátelsví. Některá trvají celý život. Některá se objeví během naší cesty životem, některá zase naopak zaniknou. Přátelství o kerém vám dneska chci napsat trvá už rok.

Zhruba před rokem k nám do práce nastoupila Jana. Milá blondýnka, se kterou jsme si padli hned do oka. Já sám nejsem zrovna takový, abych hned člověka oslovil. Janičku jsem ovšem oslovil. Nejen, že jsme si padli do oka. Měli jsme v životě podobnou smůlu na chlapi. Oba jsme přišli o milovaného člověka. Stala se z nás nerozlučná dvojka. Vždy když máme společnou směnu, tak se těším do práce na naše kafíčka, kde probereme veškeré firemní dění a předáme si rozumy o tom, jak jak jsou všichni “blbý” a my jsme ti nejchytřejší nejen ve firmě, ale i v celym vesmíru. Neustále se něčemu bezdůvodně tlemíme (většinou mým neuspěšnejm schůzkám s chlapama)

Za rok našeho přátelství jsme spolu zažili spoustu skvělých a nezapomenutelných zážitků, které si myslím, že v nás zůstanou na celý život. Včera jsme se taky konečně dokopali (PO ROCE!) k tomu, aby jsme se sešli mimo práci a vypili spolu (ne jednu) lahev vína. Vlastně abych pravdu řekl, tak v tom byl zase chlap. Tentokrát ten Jany, protože mu momentálně pracuji na logu, vizitkách, polepu auta a webovkách a včera jsme to potřebovali dořešit. I tak jsme ale s Janou pak prokrafali půl noci v posteli.

Nedávno jsem psal k příspěvku na Instagramu popisek o tom, jak si neskutečně vážím svojí sestřičky. A jsem vděčný, že jí mám. Ale je důležité si vážit i svých přátel (těch opravdových) protože těch je málo, a je třeba jim to dát čas od času najevo. Já jsem neskutečně rád jak za Helču a Hanku, ale i za Janičku, kterou řadím na stejnou (pomyslnou) příčku a jsem rád, že se naše cesty propletli dohromady. Takže když už je období toho Valentýna, kdy si zamilované dvojice vyznávají lásku, tak nazapomeňte vyznat svojí lásku svým nejbližším. Nejen že je to důležité, ale připadá mi, že na to zapomínáme a moc to neumíme.

Doufám, že se vám dnešní sloupek líbil. Mějte krásný zbytek dne plný přátelského úsměvu a budu se těšit zase brzy u dalších sloupků a článků.

 

Váš Honzík 🙂

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *