Sloupek (12): Buď beze mě šťastný, miláčku

Ahoj děcka

Předem se chci omluvit za minulý týden, kdy sloupek nevyšel. Všem, co na něj čekali se tudíž omluvuju. Honzík bohužel skončil s horečkou v posteli. Týden ovšem utekl, horečka odezněla a je tu zase čtvrtek a nový sloupek.

 

 

Pokud jde o vztahy, stávají se z nás opravdoví podivíni. Já, jako programátor svobodných rozhodnutí, to můžu dosvědčit.
Když to zkrátka chce někdo skončit, tak ať to skončí, no ne? Přece když někoho milujete, musíte chápat jeho rozhodnutí a přát mu skvělý život. I když se rozhodne svůj skvělý život strávit bez vás s tím druhým hajzlem.
Občas se v tom nevyznám. Vztahy mi připadají jako pomyslná hra na přesilovku. Někdo zkrátka potřebuje držet ty pomyslné otěže v rukou, a když to nestačí, pokusí se vás dostat tam, kam potřebuje klidně i bičem.
Bolest z rozchodu může být skutečně velká. Pokud vám ale někdo dělá scény a vyhrožuje skokem z balkonu a za dva měsíce se stěhuje k jinému, vypovídá to o vnitřní vyrovnanosti nebo lásce k dramatu. Nechci zlehčovat citové rány, protože i já jsem se z čisté lásky musel naučit používat své pocity tak nějak opravdověji. A tak místo hm tak to mě mrzí, reaguji: házel jsem perly sviním. Chcípni, debile!

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *