Sloupek (11): Swině

 

Ahoj děcka.

Dnešní sloupek jsem nesepisoval tento týden, ale použil jsem jednu z kapitol mé knížky. Rozhodl jsem se proto tak, že ač se považuji za rozumově celkem vyspělého jedince, a vždy si říkám, že už mě nemůže nic překvapit, tak mě vždy něco překvapí. A jsou to vždy takové věci, které mě už jednou překvapili. Říká se, že člověk do stejné vody dvakrát nevstoupí. Já tomu nevěřím. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk své chyby opakuje a je neponaučitelný. V uplynulém týdnu jsem se setkal s pár lidmi, kterým jsem důvěřoval a posléze se ujistil, že to byla chyba. Brouzdal jsem svou knihou a narazil na tuhle kapitolu. Rozhodl jsem se tedy, že jí zveřejním, jako dnešní sloupek, neboť „swině“ jsou neustále v našich životech a my lidé jim rádi házíme naše perly.
V životě se setkáte s různými lidmi. S různými lidskými vlastnostmi. Lidé jsou totiž velmi zvláštní stvoření. Já lidi dělím mezi tři různé typy. Na ty dobré, kam patří moje rodina a pár nejbližších přátel. Ty nejbližší přátele si musíme chránit. Za celý život můžeme potkat pouze jednoho opravdového přítele. Druzí jsou ti špatní. Netvrdím ovšem, že to jsou v hlouby duše špatní lidé. Pro někoho může být takový člověk naopak dobrý. A ta třetí skupina jsou Swině.

 
Já jsem takových pár swiní už potkal a je velmi jisté, že mnoho ještě potkám.
Ten kdo neměl v rodině nikdy žádné nesnáze, a myslím si, že to je snad nemožné, může říct, že má skvělý rodinný život. Můj otec. Přesně ten, kterého mohu zařadit do složky swině a vůbec mi to netrhá srdce.
Od mého dětství jsme se s rodiči neustále stěhovali a skrývali se tak před exekutory. Můj otec byl alkoholik, gambler a kriminálník a bylo mu milejší hodit vydělané peníze do automatu, než rodina, která neměla žádné finanční zabezpečení. Ne jednou jsme doma trávili večery o svíčkách a studené večeři, protože nám odstřihli elektřinu. Nesčetněkrát jsme po nocích se sestrou nespali ze strachu z opilého otce, který přicházel domů opilý, hádal se s matkou a často ty hádky končili nejen fackami, kterým matka musela čelit. Mnohokrát sebral mě, matce i mojí sestře veškeré peníze a to do poslední koruny. Neměli jsme se jak dostat do školy, navíc jsme neměli pořádně co do pusy. Hlavní bylo, že otec měl pivo. Díky odpojení elektřiny jsme s matkou ohřívali vodu na plynovém sporáku, dokud neodpojili i ten, abychom se mohli alespoň umýt. Byl to život plný strachu, bolesti a nenávisti. Nikdy jsem nepocítil láskyplný domov. Nikdy a nikde jsme nebyli doma. Všechno skončilo v den, kdy otce pustili z kriminálu. Přišel domů opilý a začal doma teror. A to myslím doslova. Zničený nábytek, hluk, násilí, pohmožděná matka. Dokonce jsem na svého otce volal policii, ale strážci zákona nic neudělali. Otec jim po jejich příjezdu slíbil, že se uklidní a v klidu bez zasáhnutí odjeli. Otec nás ovšem zamkl, sebral nám telefony a dokonce vztáhl ruku i na mě. Po probdělé noci plné strachu jsme se sbalili a nastěhovali se k babičce a dědečkovi. Matčiným rodičům. Lidem se zlatým srdcem.

 
Když čelíte den co den zlu, je lehké mu podlehnout. Násilí a šikana často končí sebevraždami obětí. Je opravdu lehké podlehnout a velmi těžké najít v sobě odvahu a postavit se tváří v tvář zlu. Ale věřte, že pokud odvahu naleznete a zvítězíte, stanete se tak velmi silnými lidmi, že to všechno je zlomek toho, co ve svém životě dokážete. A dokážete to nejen sobě, ale i ostatním.

Share

Comments

comments

Autor: Honzík Lací

Ano, jsem teplej, ale jsem hlavně člověk, homofobní jedince nic číst nenutím.
Příspěvek byl publikován v rubrice Narodil se tímto způsobem, Sloupek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *