Pražské dojmy: Náplavkování

 

 

Skoro jako každý den, tak i dnes, sedám na břeh Vltavy. Na Náplavku. Ano s velkým N. Stala se takovým Pražským fenoménem.

Nevím, co sem lidi táhne, ani nevím, co sem táhne mě. Možná mne sem právě táhne ten shluk lidí. Bezstarostných lidí. Mírně opilých lidí. A přátelských. Nevšímajících si vašich nedostatků. Vyrážím jsem takřka denně. Nejraději jsem chodím mezi sedmou a desátou večer. V tuhle dobu je to pro mě doslova magické místo. Je mnoho krásných míst v Praze, kam lze vyrazit, ale Náplavka je prostě Náplavka. Jako obvykle zamířím ke kiosku s točeným Páterem. Potom si sedám na břeh Vltavy a vlastně nevím. Nad ničím nepřemýšlím. Jen piju pivo a náplavkuju. Nevnímám ani snad hluk procházejících a věčně se smějících lidí. Jen sedím, pozoruji zapadající slunce za Pražským Hradem a užívám si takzvané svobody, kdy nemusím nad ničím přemýšlet. Dnes jsem tedy vytáhl notebook a píšu zde tento článek. Dnes tedy musím konstatovat, že tu smrdí rybina a výhled na Pražský hrad mi zakryla zaparkovaná loď (nevím jestli zaparkovaná je ten správný výraz).

Nevím, jak bych vám měl popsat správně tu pohodovou atmosféru. Dojmy a energii, kterou zde vnímám a čerpám. Je to místo, kde se lidé shlukují. Někteří do skupinek a vedou dlouhé debaty u piva. Poslední dobou, co jsem tak pochytil, o státnicích a práci.Jsou tu ale i jednotlivci, kteří tu jen tak sedí a popíjí pivo. Někteří se jen tak procházejí a kličkují mezi sedícími a jinými, ladným krokem, krokem procházejícími lidmi. Většinou zde narazíte na Čechy, ale asi i mezi cizinci se rozkřikl fenomén jménem Náplavka. Pamatuji si doby, kdy přes týden byla náplavka víceméně pustá. Sem tam jste narazili na procházkující maminky s kočárky a zamilované páry. Dnes i v týdnu, stojíte frontu na pivo a někdy i marně si snažíte ulovit svoje místo u vody. Nemluvě o stolcích. Tam nemáte šanci.

Stále nevím, jak popsat všechny ty dojmy, co zde vnímám. Právě jsem se ohlédl přes rameno, kde jsem uviděl vyjímající se Tančící dům. Miluji tu budovu. Před sebou vidím loď (kotvící, už jsem na to slovo přišel. A za ní vykukující renesančně, secesní domy. Vždy si při tomhle pohledu vzpomenu na hodiny dějin umění ve škole a přemýšlím, zda mám vůbec pravdu, když něco tvrdím o nějaké architektuře.) Všude za sebou slyším kráčející lidi, povídající si, smějící se. Z nedalekého mostu občas zaslechnu cinkající tramvaj. Ten zvuk miluji. A to je asi celá Náplavka. Je to obyčejné místo, které si Pražáci udělali hodně fajn místem. A já si ho jako snad každý Pražák zamiloval. Dopíjím svoje pivo a ukončuji tedy i tohle blábolení a vyrážím na metro směr domů.

 

Závěrem bych chtěl říct, že kdo nenavštívil náplavku, jako by nežil.

 

Přemýšlel jsem, co s tímto článkem. Jak s ním naložit. Zda si ho nechat jako příští sloupek? Napadlo mě, že bych ho mohl prdnout do složky Pražské dojmy. Jednou za čas bych mohl napsat o některém místě v Praze. Asi to nebude pravidelně jako sloupek, ale zkusím to. Doufám, že se vám dnešní Náplavkování s Honzíkem líbilo auvidíme, jaké místo vám představím příště. 🙂

Share

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *