Pohádka: Jak Brum zachránil vodní vílu

V jednom hlubokém lese, za širokým potokem a velkými skalami byla chaloupka. V té chaloupce bydlel malý medvídek Brum. Ten len les, o kterém si lidé mysleli, že je strašidelný, byl víc než to spíš kouzelný. Malý Brum, jehož chaloupka stála uprostřed lesa se staral o všechna kouzelná stvoření a zvířátka, která v lesa žila.Všechna ta zvířátka a kouzelné bytosti si k malému Brumovi chodili pro rady, když byli v nesnázích.

Každé ráno, když nad lesem vysvitlo sluníčko, vyrážel malý brum s vědrem pro vodu k nedalekému potoku. Cestou se vždycky stavil u velkého mraveniště, kde mravenečkům nasypal cukr na lopuchový list. Pozdravil moudrou sovu, která se vždy ráno vracela z noční hlídky lesa, aby se jí zeptal, jestli víly nezapomněly učesat trávu na paloučku za potokem, nebo aby se přesvědčil, že lišák neprovedl nějakou lumpárnu.

Dnes ráno se Brum zastavil také u starého strýčka ježka. Potřeboval jeho pár vypadaných bodlin, které Brum používal jako jehly na šití. Brum si roztrhl kalhotky a potřeboval si je zašít. Když si Brum vyzvedl bodliny, vypravil se konečné k potoku pro vodu. Když k němu ale dorazil, tak se vyděsil. V potoce totiž nebyla ani kapička vody. Uprostřed vyschlého potoka na vysokém kameni, seděl žabák Kvak, který sotva lapal po dechu a přesto lamentoval. Ach medvídku Brume, co s námi bude. Bez vody nepřežijeme ani my, ale ani les, který uschne. Ach Brume, ty jsi přece chytrý medvídek, zachraň nás. Copak se stalo, že potok vyschnul? Zeptal se Brum Kvaka. To prosím pěkně nevím, ale vodní víla, která se o vodu v potoce stará, by ti mohla pomoci. Sedí na kameni proti proudu u svého vodního sídla a pláče. Bez vody je bezmocná a ani její kouzla nepomáhají.

A tak se Brum vydal za vodní vílou k jejímu paláci, zjistit, co způsobilo vyschnutí potoka. Čím blíž se blížil k sídlu vodní víly, tím víc a hlasitěji slyšel její pláč. Nářek a pláč víly, se nesl skoro celým lesem a tak se všechna zvířátka a lesní stvoření sbíhala k jejímu paláci. Když tam Brum dorazil, byl tam skoro celý les. Nikdo z nich si nevěděl rady, jak vodní vílu uklidnit a vyřešil problém s vyschlým potokem. Vodní víla Brumovi řekla, že za vyschlý potok může zlá čarodějnice Gudruna. Ta prý zaklela pramen kouzlem, aby z něj už nikdy netekla voda. Malý Brum chvíli přemýšlel. S čarodějnicí Gudrunou není radno si zahrávat. Uměla všelijaká kouzla. Žila v opuštěných skalách na druhé straně lesa, kde stromy rostly tak blízko u sebe, že i ve dne tam byla tma. Nakonec se ale malý brum rozhodl a řekl nahlas tak aby ho slyšela i zvířátka, která se kolem paláce vodní víly sešla. Půjdu k prameni potoka a zjistím, co se dá se zakletým pramenem udělat.

Víla i zvířátka Brumovi popřála hodně štěstí a ten se vydal na cestu. Brum šel vyschlým korytem potoka, aby se neztratil. Pramen ale nebyl moc daleko. Potok se klikatil lesem a než se nadál, dorazil k poslední zatáčce, za kterým byl pramen. Když Brum vyšel z poza rohu, tak se vyděsil. Pramen totiž vůbec nebyl zakletý. Čarodějnice Gudruna totiž k pramenu poslala svého sluho. Gudrunin poskok bylo ohavné stvoření, které sice nebylo bůhvíjak chytré, ale rozkazy čarodějnice plnilo. Svoření vypadalo jako dlouhý kluzký had s krátkými ručičkami. Jeho tělo bylo celé pokryté černými šupinami a jeho hlava vypadala jako obrovský balón. Takový, který v létě létá po obloze. Přesně tohle stvoření leželo u pramene a pilo všechnu vodu. Jeho tělo už ale vůbec nepřipomínalo hada, Ale spíš vypadalo, jako obří přerostlé a pořádně nacucané klíště. Malý Brum se schoval za velký kámen nedaleko Gudrunina poskoka a lámal si hlavu, jak ho vyžene z pramene.

Potom ho ale napadlo něco, co by mohlo pomoci. Vzpomněl si totiž, že se ráno stavil u strýce ježka pro bodliny. Jednu bodlinu vytáhl z kapsy svých kalhotek. Potichu a pomalu se vydal ke sluhovi zlé čarodějnice, tak aby ho neviděl, ani neslyšel. Když byl přímo za zády toho netvora, všiml si, že mu jedna černá a tvrdá šupina na zádech chybí. Brum vzal bodlinu strýce ježka a zapíchl jí netvorovi přímo tam, kde mu chyběla šupina. Netvor zaskučel bolestí a než se stačil otočit, aby se podíval co se mu stalo, tak přesně tam, kam ho malý Brum píchl se začala objevovat větší a větší díra. Voda z netvora vytékala čím dál víc, až se díra v Gudrunině sluhovi roztrhla a voda z něj vytekla všechna najednou.

Velké množství vody, které se najednou hnalo potokem unášelo i malého Bruma. A to přímo zpátky domů, za svými kamarády a vodní vílou, která mu děkovala za záchranu nejen zvířátek, která žila ve vodě, ale i celého lesa, který Brum zachránil před vyschnutím. Za odměnu víla medvídkovi Brumovi, chystala každé ráno vědro  s tou nekrásnější a nejtřpytivější vodou.

Sdílej

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *